NeutralDark

Edík: Byla jednou jedna chaloupka a ta byla kouzelná. Žil v ní jeden pohledný ogar, který byl strašně hodný a věnoval se zahrádce,domečku a celkově se o vše staral. Byl naproto spokojený a nic mu nechybělo, neboť něvěděl co je to láska. Jednoho šeredného dne zaklepala na dveře nějáká stařičká babička s košíkem plným jablíček a patala se jestli by nemohla u něj za jedno jablíčko pobýt než přestane pršet. Mladík odpověděl, že i klidně zadarmo. Pozval jí dál, nachystal dobré jídlo, přehodil přes babičku deku(aby jí bylo teplo) a postaral se o ní a nabídl jí ať klidně zůstane přes noc, že ve tmě je v lese už nebezpečno. Nicméně babička trvala na svém, a jak přestalo pršet, poděkovala za vřícné přijetí a pohoštění a zanechala mu jedno jablíčko, jak řekla. (Bylo to jablíčko poznání a babička byla kouzelná). K večeru se mládenec posadil ke stolu a při svíčce že bude drát peří, po chvilce dostal chuť na to přenádherné jablíčko, které vonělo jak čerstvě posečená tráva. Neodolal a zkusil jej. Dny plynuly a mladíkovi se zdálo, že mu něco schází. Jen pořád nemohl přijít na to co. Jednoho večera, když spal tak k němu promluvila chaloupka a řekla že se má vydat do světa a zjistí co mu chybí. Mládenec ráno vstanul, zbalil věci a vydal se do nedalekého městečka tam se proházel po tržnici a tak různě a pořád přemýšlel, co to jen bylo za divný sen. A jak tak přemýšlel nechtíc vrzil do krásné slečny. Rychle se omluvil, ale slečnin úsměv naznačil že se nic nestalo. Jenže mládenci nebylo zrovna nejlíp, jako by do něj uhodil blesk. (dívka se do mládence zamilovala, a chtěla jej získat ... jenže ikdyž nechtěla musela počkat zda by jí chtěl ten mládenec a musel by se jí dvořit). Takže každý odešel na jinou stranu. Dívka doufala, že jí bude následovat, ale ať se otáčela jakkoliv už jej neviděla. mladík se vrátil zpět do chaloupky a byl strašně moc zmatený. Za to dívka na něj nemohla zapomenout. Dny plynuly, až jedné noci o půlnoci promluvila k mládenci chaloupka a řekla mu, že se má do města vrátit. Ráno si tedy mládenec sbalil věci a šel. Když přišel do města, uviděl všechny lidi strašně moc smutné. Nechápal co se děje. Potkal stařenku, které se zeptal co se tady stalo. Ta mu odvětila, že králova nejmilejší a nejmladší dcera onemocněla a nikdo jí nemůže pomoci a dále mu naznačila že by to on měl jít zkusit poněvadž by néjen mohl pomoci jí, ale i sobě. Jen co se mladík otočil. Stařenka byla fuč (ani si nevšiml, že to byla naše známá kouzelná babička s jablíčky). Jelikož mládenec neměl co na práci a dlouho jej zužoval pocit co mu chybí, vydal se na hrad ....... stráže ho zezačátku nechtěly pustit, poněvadž to nebyl žádný princ na bílém koni, ale nakonec ho pustili. Panu králi se to moc nelíbilo, ale pro zdraví dcery, co by neudělal. Mládenec šel k dívčině posteli a pozdravil jí. Dlouze se jí zadíval do očí, až najednou zjistil že si dali pusu. Dívce se rozsvítil na tváři úsměv jak stowatová žárovka a hned byla zdravá ze svých neduhů, a mládenec konečně zjistil , co mu tak strašně chybělo. Byla to LÁSKA k dívce. Po svatbě se šel páreček novomanželů projet na koních. Mladík chtěl dívce ukázat tu chaloupku kde vyrůstal, ale ať hledali jak hledali. Nenašli. Stjeně jako už nikdy nepotkali kouzelnou babičku. Byl to vše jen sen, nebo skutečně někde byla kouzelná chaloupka s babičkou?