NeutralDark

Byl červen 2013 a my si s partnerem řekli, že bychom mohli křečkovi pořídit kamaráda. Já si myslela, že na první pokus to prostě nemůže vyjít, ale přítel měl opačný názor. Vtipné je, že jsem se přidala do skupinky snažilek a myslela, kdoví jak dlouho tam s nimi budu klábosit o mém vysněném miminku.

Měsíčky jsem měla vždy přesné jako švýcarské hodinky. Přišel měsíc červenec a měsíčky nikde. To bylo celkem podezřelé. Nepřicházely ani obvyklé bolesti, no prostě nic. Tak jsem si řekla, že si udělám test (věděla jsem, že je ještě brzo, ale ta zvědavost mě ovládala víc). Tak jsem vyrazila do lékárny.

Hned ráno jsem si test udělala a čekala, co bude. První kontrolní čárka naběhla okamžitě, ale po druhé jakoby se zem slehla. Po limitu jsem se chystala test vyhodit, ale nedalo mi to a ještě jsem ho studovala, zda tam není náznak. I fotku holkám do skupinky jsem zaslala. Holky byly moc hodné a říkaly, že to může být, ale také nemusí, tak ať nejsem zbytečně pak zklamaná. Já stejně doufala, že mrňousek v bříšku je.

Pak jsem si udělala další test a opět na něm byl jen duch. Tak mi to stále vrtalo v hlavě. Pak jsem se rozhodla, že si teda najdu gynekologa v mém novém místě bydliště a zajdu se poptat. Pan gynekolog ze mě udělal naprostého cvoka, že jsem si vše nalhala tak dokonale, že jsem ošidila své tělo. Prohlásil, že sice zvýšená sliznice tam je, ale na mimčo to nevypadá. Pak mi dal jeho test za 100 Kč, kde by se to prý 100 % ukázalo – ten dopadl negativně.

Odcházela jsem se slzama v očích a ještě v hlavě mi zněla jeho otázka, zda chci vyvolávačku. Odmítla jsem. Nechtěla jsem tomu uvěřit, že by mne instinkt zradil.

Doma jsem si opět udělala test z lékárny a už do limitu tam naběhla slabá druhá čárka. Rozhodla jsem se najít jiného gynekologa. Dobře jsem udělala. Na prohlídce už byla dutinka a o týden později už i srdíčko. Byla jsem štěstím bez sebe.

Má váha 59 kg.

Následující dny, kdy jsem byla v očekávání, pomalu utíkaly a já s každým týdnem studovala, co moje miminko už umí a co má vyvinuto. Těšila jsem se, jak malé dítě na Vánoce. Konečně se mi splnil sen. Vše bylo dokonalé. Chodila jsem na těhotenské cvičení na balónech a tam potkala mé dvě nejlepší kamarádky. 

Tak už v novém bydlišti nejsem sama na své radosti a strasti. Jako těhotné jsme chodily všude možně.

Pak přišel leden, kdy jsme měly naplánované těhotenské focení. Opět vše super. V únoru jsem ovšem začala natékat a nějak se mi to nepozdávalo. Doktor mě uklidňoval, že je vše v pořádku. Pak odjel na dovolenou a mně natekly krom kotníků i ruce, obličej a krk. Můj gynekolog byl s krajskou nemocnicí domluvený, že tam jeho těhotné pacientky mohou dojet, kdyby se něco stalo a nebo se nám něco nepozdávalo. Bylo fajn vědět, že nemusím k tomu prvnímu gynekologovi na kontrolu kdyby náhodou.

Uběhly dva dny a já měla jet do nemocnice na urologii na vyšetření, zda už můj třetí zánět močových cest zmizel. Šla jsem už odevzdaně na cévkování. Pak mi sestřička řekla, ať počkám v čekárně na výsledek. Celkem jsem se nudila, tak jsem si řekla, že si zajdu na gynekologii v nemocnici, když už tam jsem.

Sestřička mě vzala hned, co jsem tam přišla, změřila mi tlak a zděsila se. Pak jsem šla na kontrolu k paní doktorce, která prohlásila, že si v nemocnici pobudu, ať zavolám někomu z rodiny, aby mi dovezl věci. Pak mě ještě poslala na ultrazvuk a KTG zda je prcek v pořádku. Ten se však měl čile k světu.

Já nafasovala prášky na vysoký tlak, magnesium, železo a šla jsem volat partnerovi. Nevydržela jsem to a rozbrečela se do telefonu, že mi musí dovést věci, že si nás tam s prďolkou nechají (to byl 35.tt). Pak jsem odevzdaně šla nahoru na lůžkový. Strávila jsem tam 3 dny.

Pak mě konečně pustili s 3 tabletkami Dopegytem denně domů s tím, že za 3 dny mám opět kontrolu v nemocnici na rizikovém. Paní doktorka Henčlová, která mě vlastně přebrala, byla úžasná. Ráda jsem k ní chodila. Ten den kontroly bylo vše v pořádku, tak mi řekla, že se uvidíme za týden. Vždy mi měřili tlak, zkontrolovali čípek, udělali UZ a KTG. Malý byl v pořádku.

V 37.tt opět kontrola na rizikáči, malý měl odhad 3300g. Zato já přibrala další 4 kila, což za dva týdny bylo moc. Další týden jsem si opět poležela v nemocnici a opět na 3 dny z toho poslední noc přišli poslíčci. Napojili mě teda na KTG a něco málo tam bylo. Vzhledem k tomu, že se jim se mnou asi nechtělo večer otravovat, dostala jsem magnésko do zadku a šlo se spát.

V pondělí, kdy jsem byla 39.tt, mi bylo u paní doktorky řečeno, že pokud malý nepůjde sám, tak mi ho ve čtvrtek vyvolají. Preeklempsie se potvrdila (Na to, že jsem skoro nic nejedla a týdně 2 kila přibírala, tak se jí to nelíbilo.)

Malému se nechtělo ani přes různé techniky vyhánění, takže ve čtvrtek 13.3.2014 v 7:00 jsme měli nástup v nemocnici na porodním. Má váha byla 85 kg.

A porodu až v dalším deníčku, který teda asi bude kratší… naštěstí.