Jdi na obsah Jdi na menu
 


Můj nevlastní táta a máma (se kterou naštěstí nebydlím)

19. 4. 2010
Můj příběh začíná roku 1996, to mi bylo 5 let. Mnoho lidí by řeklo, že pětileté dítě hádku svých rodičů moc nebere. Mno opak je pravdou. Po nesrovnalostech mezi mými rodiči se rozvedli a mamka za nějaký čas potkala „nového“ tatínka. Stalo se to na bazéně, kam jsme s maminkou a tetou chodili plavat. Jednoho dne si se mnou ve vodě začal hrát a dělat blbosti, jelikož ho teta znala a věděla že se právě vrátil z Prahy zpět domů, tak se maminka o mě nebála. A tak se stalo, že na mého „kamaráda“ jsme začali pravidelně na bazéně narážet  a pak se nějak dali dohromady (mamka s mým „novým taťkou). Jsem strašně ráda, že si tenkrát mamča tak dobře vybrala. Vyklubal se z něj bezva táta. Chodili jsme sportovat, dělal se mnou blbosti, učil se semnou (živě si pamatuju 3. třídu a násobilku), jezdili jsme na dovolené třeba Slovensko, Maďarsko atd. Jelikož můj vlastní otec moc nevydělával, byla to pro mě a myslím, že i mamku celkem příjemná změna. Jinak, abych ho až tak moc nevychválila byly časy (když jsem zlobila), že přišla i tvrdá výchova, s porovnáním té minulé od vlastního otce. Ale nyní můžu říct, že jsem ráda. Jinak by ze mě vyrostl asi né moc dobrý člověk. Na závěr k mému nynějšímu tátovi, byl a je to pro mě super kamarád a táta v jednom. Takže kladný vztah  Naproti tomu, díky našim soudům jsem musela navštěvovat mého vlastního otce, který teda moc šťastnou ruku na „vytáhnutí nové partnerky“ neměl. Ze začátku se zdála být celkem fajn, ale když přišla na svět má mladší nevlastní sestřička (její a mého vlastního otce dcera), tak se to začínalo obracet proti mně. Se ségrou jsme nejlepší kamarádky, i když je mezi námi 7-mi letý věkový rozdíl. Je to moje zlatečko a když tak vzpomínám pak jsem k nim chodila vlastně už jen kvůli ní. Byla jsem ráda, že mám konečně sourozence. Ovšem zpět k mé nevlastní matce. Když se přestěhovali a já byla starší tak to bylo čím dál horší. Zjistila jsem že je na prachy do toho je lakomá a pomlouvačná (totálně špatný člověk). Díky tomu, že jsem jaksi šla na střední školu, potřebovaly se trošku navýšit alimenty. Vlastní taťka by dal víc, ale tahle lakomá macecha chtěla mít vše jen pro sebe, takže zařídila soud a aby toho nebylo málo dokonce si vzali právníka, abych na školu teda nic nedostala. Naštěstí právo bylo na naší straně, a mamka ten soud vyhrála. Jenže se rozjelo něco strašného. Macecha tohle nemohla rozdýchat, takže chodila po našem městě a roznášela o mě dost hnusné věci (například že peníze mám jen na alkohol a drogy podobné žvásty). Díky ní, jsem se teda cítila perfektně potupně, když jsem šla někam na procházku. Znáte ten pocit když se na Vás lidi divně koukají. Dlouho mě to trápilo, poněvadž lidi na pomluvy dycky skočí jako vosa na med. Naštěstí teď už je to lepší, asi dostali rozum. Nic méně, jsem ráda že i můj vlastní otec dostal rozum a rozvádí se s touhle „úžasnou paní“. Akorát je mi líto mých už dvou sestřiček. Moc je nevídám, akorát když jsou u taťky. Takže tady máte pohled hned na obě strany. Jinak bydlím vlastně s mým nevlastním taťkou, mou vlastní mamkou a malým nevlastním bráškou. A je mi moc dobře  P.S. Boží mlýny melou pomalu, ale jistě.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Asi tak

Honza,8. 9. 2011 14:59

Můj fotr je kokot totalně jetej vadí mu vše na co sahnu a co dělam co jim a ským si pišu chce to pevne nervy a nedat mu najevo že je ten co vyhral

Štěstí

Honza,8. 9. 2011 14:56

Na každeho jednou dojde to bylo to co mně vždy drželo nad vodou.A takove štěstí ti přeju.............

Štěstí

Katie (Bestshows.blog.cz),7. 6. 2011 18:05

Tomu se nedá řikat jinak, než štěstí... Můj příběh začal toho samýho roku, i když sem byla o 5 let mladší... To sem se tak nějak omylem narodila, manželství vydrželo rok, potom táta odešel a 13 let sem ho neviděla... Až pak sem mu sama napsala (internet je kouzelná věc). Teď je mi 15 a viděla sem ho jednou... Můj nevlastní táta je absolutní kretén, kterejm mě měl rád rok - pak se narodila "jeho" dcera, a od tý doby si připadám, jako bych sem nepatřila... Ponižujeme mě, ztrapňuje před kamarádama, nadává mi za blbosti, hledá záminky, aby mě moh' sjet... To je život! Máš fakt štěstí, co bych za to dala, kdyby si máma nevybrala takovýho zmetka...