NeutralDark

Starší generace mladší nerozumí. Otázka zní proč, a není to i naopak? Příčina bude nejspíše v komunikaci a pochopení. Starší si myslí, že všechno vědí a vše znají, a proto nehledají příležitost vykecávat s mladšími. Vždy to tak ale není. Díky tomu, že války skončily, posunul se vývoj věcí. Kdysi byl počítač přes celou budovu a nyní ho téměř strčíme do kapsy. Vše se posunulo rychle napřed a dalo by se pochopit, že starší generace (né moc přizpůsobilá) si s některými vynálezy neví rady. Mladší je na tom o mnoho líp. Tak proč se mnoho seniorů bojí zeptat vnoučat, jak co funguje? Bojí se, že by ztratili úctu? Dítě nebo i dospělý jsou rádi, když mohou pomoci a nemají žádný důvod si jich pak nevážit. Teď mě ovšem přepadla vzpomínka na autobus. Každý druhý důchodce pořád naříká, že my mladí jsme nevychovaní a sprostí, ale vše co dělají ONI je normální. Pro příklad. Stojíte na zastávce v zimě už dobrou hodinu, div nemáte rampouchy u nosu, jako bývají na okraji střech, a konečně v dálce vidíte autobus, ovšem než se stačíte otočit i se svými rampouchy, už před vámi stojí nějaký důchodce, co „opravdu“ nutně potřebuje být první a nedej Bože, abyste mu něco řekli, protože by Vás s chutí přetáhl svou berličkou (jako ninja). Člověk rozumný, by ho i třeba sám rád pustil, ale při tomto chování na ně všichni kašlou. Mají vůbec senioři aspoň kousek úcty k nám? Jsme snad jen odpad společnosti a oni střed vesmíru? Myslím si, že mladší se více snaží pochopit ty starší a přizpůsobit jim různé věci (mobily s velkými tlačítky). Proč to nemůže fungovat i opačně? To si pod pojmem senior má každý představit udržovaného, věčně nespokojeného člověka, i když s nepřebernými zkušenostmi? A naopak. Kdybych byla senior, abych si všechny mladší představovala jako neschopné, nevychované spratky, co vše krásné jen ničí a oni chudáčci vše musí dávat do pořádku. Tak to teda NE! Měli bychom začít více komunikovat. Dyť komunikace je hra, stejně jako život. Každý si může sám za sebe zvolit, jako v divadle, jakou roli bude hrát. Vše záleží jen na nás. Vojkůvková Edita 3.B